Někteří guančští mrtví jsou ještě dost celí, aby byla vidět kůže a v několika případech vlasy. Jsou to lidé, kteří na Tenerife žili před kastilským dobytím. Uchování je skutečné. To, co se stalo po otevření jeskyní, je část, která ještě neskončila.
Ne každé tělo se připravovalo stejně
Obvyklé místo byl jeskyně, často blízko obydlí a často těžko dostupná. Některá těla prostě uschla, protože jeskyně byla suchá a stálá. Jiná se připravovala schválně. Ta práce se jmenuje mirlado. Letopisy ji kladou na asi čtrnáct dní. Tělo se umylo. Mohly se vtírat živočišné tuky a rostlinné nebo minerální látky. Sušení dělalo hlavní práci: slunce, vzduch a, jak to popisují badatelé muzea, možná kouř a žár ohňů. Nakonec se tělo balilo do kůží, obvykle kozích nebo ovčích, někdy sešitých do balíku. Staré zprávy říkají, že počet nebo jakost kůží mohly značit postavení. Tahle část se pořád přetřásá.
Raní evropští autoři také psali, že balzamovači vyndávali orgány a někdy mozek, tak jak se v Evropě chápal egyptský postup. Skeny těl, která zbyla, to neukázaly jako běžný krok. U některých orgány pořád jsou. Uchování přišlo ze sušení a balení, ne z vyprázdnění trupu.
Jeskyně se vyprázdnily
Po dobytí bylo uchované tělo kuriozita. Sběratelé jedno chtěli. Mumie mohla být dar. Jiná šla do soukromého kabinetu. Skoro nikdo nezapsal, ze které jeskyně je. MUNA, muzeum v Santa Cruz, popisuje dlouhé vynášení. Těla došla na Iberský poloostrov, do Francie, Německa, Británie, Ruska, Kanady, Spojených států a Argentiny a muzeum ví o dalších, která teď neumí zařadit. V roce 2022 otevřelo sál o tom exodu. Z rozptýlených těl, která dokázalo doložit, se pět vrátilo.
Muž z Barranco de Erques
Jeskyně, kterou všichni pořád jmenují, je v Barranco de Herques, také Erques, mezi Güímarem a Fasnií. Zprávy z osmnáctého století mluví o velmi mnoha uchovaných tělech. Jedno vyprávění vyrostlo v jeskyni tisíce mumií. To číslo je příběh. Jeskyně se vybrala, takže moderní počet neexistuje.
Jeden muž z té jeskyně byl vybrán, protože byl neobvykle celý. Darovali ho králi Karlu III. a v roce 1776 už byl v Real Gabinete de Historia Natural v Madridu. Je to dospělý, asi 1,62 metru, který zemřel zhruba mezi 35 a 40 lety. Studie ho datuje mezi roky 1154 a 1260. Vlasy a zuby zůstaly. Nebyl vyvržen. Od roku 2015 byl vystaven v Museo Arqueológico Nacional. V únoru 2025 španělská státní muzea stáhla lidské ostatky z veřejné výstavy a jeho přesunuli do depozitáře. Cabildo Tenerife o něj žádá opakovaně od roku 1976. MUNA ukazuje repliku. Muž je pořád v Madridu.
Pět se vrátilo
Dvě těla ze soukromé sbírky spojené s Tacoronte se v devatenáctém století prodala a skončila v přírodovědném muzeu v Necochei v Argentině. Domů přijela 2. září 2003: žena asi 20 až 24 let a muž asi 25 až 29. Byl to první návrat guančských těl ze zámoří.
Další tři prošla španělskými sbírkami a došla do forenzního muzea Universidad Complutense v Madridu. Dohoda z 4. listopadu 2009 je přivezla v únoru 2011. Záznam muzea popisuje ženu 25 až 29 let, která za života přišla o horní zuby, muže 30 až 34 let, který má ještě stopy vousu a kousek blány kolem srdce, a další ženu 25 až 29 let, jejíž trup pořád drží orgány. To třetí uchování vypadá přirozeně, ne připraveně. Jsou neúplní. Jsou to také konkrétní lidé, ne typ.
Dítě z Barranco del Infierno
MUNA drží také dítě z Barranco del Infierno v Adeje, datované mezi roky 1264 a 1401. Záznam muzea udává věk sedm nebo osm let a pohlaví jako možná mužské. Tělo bylo zabalené v kozích kůžích, srstí místy dovnitř, hlava zakrytá, nohy balené zvlášť. Kostra je úplná. Zůstala část očí a nosu. Není známka, že by se vyndaly orgány nebo mozek, ani známka podvýživy v kostech. Jak se tělo našlo, se neví. Darovalo se vědeckému kabinetu v Santa Cruz ke konci devatenáctého nebo na začátku dvacátého století a do archeologického muzea vstoupilo v roce 1958.
K čemu těla slouží teď
Kost už nese věk, pohlaví, výšku, zranění a zuby. Měkká tkáň nese víc. Od roku 2019 muzeum dělá CT vybraných těl a mumifikovaných lebek, včetně tří z Madridu, a práce se pořád sepisuje. Smysl skeneru je dívat se bez řezání. Tytéž stroje také ukazují, co pozdější muzea s tělem udělala: opory, výplně, staré opravy. Člověka, který zemřel před několika staletími, lze prohlédnout v nemocničním skeneru. To z něj nedělá předmět. Proto spor o vystavování není jen vědecký.
MUNA má celá těla a větší počet zlomků. Nemá součet všech, kdo kdy byli uloženi do jeskyně. Loupež zahodila kontext. Některá těla šla do sbírek, které se nikdy nesepsaly. Některé jeskyně se možná nenašly. Pět doložených návratů proti rozptylu trvajícímu staletí je malá oprava.
Když půjdete
Místo, kde to uvidíte pořádně, je MUNA v Santa Cruz, v guančských pohřebních sálech. Budete před skutečnými těly, včetně dítěte z Adeje, a před replikou muže, který je pořád v Madridu. Není to výstava egyptské hrobky. Ti lidé žili v roklích a dívali se na tutéž horu. Jeskyně je měly udržet. Sběratelství je rozptýlilo. Přivézt domů i jen pět je nedokončená část příběhu.
FAQ
Dělali Guančové mumie?
Některá těla uschla v jeskyni. Jiná se připravila, postup zvaný mirlado: umyla se, ošetřila, sušila asi čtrnáct dní a zabalila do kozích nebo ovčích kůží. Skeny neukázaly běžné vyjímání orgánů nebo mozku.
Kde je nejlépe zachovaná guančská mumie?
Muž z Barranco de Erques je v Museo Arqueológico Nacional v Madridu. Z veřejné výstavy odešel v únoru 2025 a je v depozitáři. Tenerife žádá o jeho návrat od roku 1976. MUNA vystavuje repliku.
Kolik se jich vrátilo na Tenerife?
Pět, která muzeum dovede doložit: dvě z Necochey v Argentině 2. září 2003 a tři z Universidad Complutense v Madridu v únoru 2011.
Je tam dítě?
Ano. Dítě asi sedmi nebo osmi let z Barranco del Infierno v Adeje, datované mezi roky 1264 a 1401, je ve sbírce MUNA. Záznam uvádí pohlaví jako možná mužské.
Kde je můžu vidět?
V MUNA, Museo de Naturaleza y Arqueología, v Santa Cruz de Tenerife. Sály zahrnují uchovaná lidská těla. Jděte s tím vědomím.
Zdroje pro ověření faktů
Sdílet tento článek